Jmenuji se Kvído a bydlím ve vesničce pohlcené velkoměstem. Prý se tu řežou hrdla, ale spíš si je dvounožci řežou dobrovolně v místí hospůdce u Pegase dobře řezanou desítkou. Jsem strakáč - tedy panička říká, že jsem český strakatý pes, ale já to tak neřeším. Ve smečce máme každý svou roli. Někdy i já tu hlavní. Naše smečka má mnoho přátel. Mám nejraději čtyřnohé kámoše ze soudedství. Ale panička i páníček prý znají dvounožce, kteří umí i číst a klikat myší!
Říká se, že jaký pán – takový pes. A tak já jsem se naučila od Kvída pořádně vrtět ocasem a on se zase činí coby redaktor. Jako správný redaktorský pes má Kvído čuch na lidi. Na procházkách vždy vyslídí nějaký zajímavý příběh ze života pejsků. Jak je známo o pejskařích, jsou to lidé milí a vstřícní, vždy s chutí si promluvit o svých chlupáčích. Kvído všechny lidi miluje a všechny považuje za součást naší smečky. Jakmile ucítí jen kapku náklonnosti, hned se vítá, ocas si může uvrtět a občas i láskou počůrá botky zcela neznámým. Kvído tak zapříčinil mnoho rozhovorů. Přinášíme vám ty, které nás nejvíce zaujaly.Více v rubrice Na vodítku s Kvídem.
