Jdi na obsah Jdi na menu

Úvod do psí neurofyziologie

6. 10. 2011

Každému, kdo pobyl alespoň dvě hodiny v přítomnosti čtyřnožce, který na prvním místě výtečně páchne a až na druhém štěká a kouše, musí být nad slunce jasnější, že komplikovanost jeho životně důležitých řídících systémů nemůže být nikterak valná. Je to tak. Nicméně vzhledem ke kulturní svázanosti člověka se psem, není radno tuto pravdu nahlas vyslovovat. Navíc se v našem případě jedná o svého druhu první publikaci, která se snaží zbořit mýty a předkládat pravděpodobné hypotézy.

Nabízí se možnost, že se psí mozek skládá pouze ze čtyř neuronů a mohl by pak svou velikostí zaujmout objem špendlíkové hlavičky, pokud bychom jej ještě tisíckrát zvětšili. Žrádlo, procházka, ostatní psi a spánek je však třeba přesto regulovat poněkud komplikovaněji než na úrovni vypnuto / zapnuto. Regulační nervové dráhy působí totiž navíc podobně jako volume u zvuku. Zdá se, že celou psí mozkovnu takřka dokonale vyplňuje hypothalamus a amygdala. K hypothalamu jsou přímo připojeny smyslové analyzátory, které vstupují přímo do jader pro hlad, krevní tlak, žebrání, slintání a ventrální jádro pro psí pohled je napojeno na milimetr čtvereční frontálního kortexu. Zdá se, že jde o analogii frontal eye field u člověka, které má za úkol fixovat pohled a synchronizovat pohyby očních bulbů. Z funkčního hlediska můžeme dodat, že centrum psího pohledu je umístěno v této lokalizaci z toho důvodu, že je zřejmě korigováno miniaturní několikaneuronovou strukturou odpovědnou za psí záměr. Dodáváme však, že tato struktura je čistě hypotetická, neboť ji v histologických řezech ještě nikdo nespatřil. Dodáváme, že amygdala slouží ke generování specifického emočního chování, které do značné míry reaguje na emoční chování člověka.

Abychom detailněji pochopili funkci psího mozku, můžeme jej přirovnat k domu, kde je pouze jediná místnost, uprostřed níž je obrovský záchod. Na jedné straně místnosti je pak spižírna, kde dlí piškoty smíchané s bahnem a dobře proleželá několik týdnů mrtvá hnijící ryba. Na travnaté podlaze se pak nachází několik chutných kočičích exkrementů. Nesmí chybět ani vůně dobře vyzrálého sýra. Pro pána a majitele je však nejdůležitější druhá strana místnosti, kde leží malý zmuchlaný list papíru. Když jej dobře prozkoumáte, zjistíte, že se jedná o vytržený list z Kantovy Kritiky čistého rozumu. Celý komplex je pak obehnán zbraňovým systémem a opatřen sirénou, která vydává hrkavé zvuky. Nyní si představte, že tvor s takovým regulačním vybavením vstupuje do vašeho obydlí, které se pravděpodobně poněkud liší od výše popsaného.

Mezi holistickým psychickým psím gestaltem a strukturální integritou jednotlivých mozkových struktur je ve vědě 21. století stále ještě black box. Jinými slovy si stále neumíme představit, jak „Sedni!“ probleskne záchodem, brnkne o Kanta a nakonec se vrátí do výstupního systému motorické odpovědi, kde dojde ke konečné modulaci úkonu. Výsledek celého procesu tedy je, že si pes sedne co nejpomaleji mu to jeho fyzické dispozice dovolují. Tím sice dojde k uspokojení majitele, ale staví nás to před otázku oné pomalé modulace prakticky veškerých úkonů, které po psovi chceme. Někdy dokonce dochází k naprosté inhibici a ke splnění příkazu nedojde!

Naše vysvětlení, poněkud netradiční v kynologické doktríně, se nabízí právě ve vytrženém listu z textu Immimmanuel-kant-31553.jpganuela Kanta. Běžný kynolog na otázku, proč pes na přivolání nepřiběhne, odpoví, že se psu prostě nechce. Nicméně podle nás jde o základní ontologický konflikt, kterým zdá se trpí každá psí duše. Týká se morálního apriori. Morálního apriori lze dostát pouze v případě, že se jedinec chová bez jakéhokoli náznaku prospěchářstči jiného nároku na odměnu. A to i v případě, že svým chováním způsobí pozitivní emoce u svého nejbližšího. Tato emoce navíc často vede k výdeji pamlsků, což je v přímém rozporu s Kantem. Pes je proto svou morální a ontologickou odpovědností nucen neuposlechnout. Pokud uposlechne, dostavuje se pocit provinění a ten je nucen nejrůznějšími prostředky kompenzovat. Například tím, že pohlcuje exkrementy ostatních zvířat, které lze potkat během procházky.

Na závěr bychom chtěli ještě stručně probrat fatické psí schopnosti. O expresivní části fatického projevu nevíme zhola nic. Pes zrátka štěká a signál ke štěkání vychází opět z hypothalamu, tedy někde mezi záchodkem a spižírnou. Proletí motorickým kortexem kousek kolem Kanta a zmizí někde v hlasivkách. Pes však svým způsobem dobře rozumí všemu, co mu říkáme. Jak to dělá? Polovina jeho mozku je zřejmě určena k dekódování informací přicházejících z čichového orgánu. Jádra pro čichový orgán jsou všechna ostatní jádra, která jsme prve u hypothalamu nevyjmenovali: dorsomediální, paraventrikulární, supraoptické, ventrolaterální a dorsobazální. Do těchto jader však přichází informace i ze sluchového orgánu přes přepojení v primární sluchové analytické kůře. Dále se všechny informace vstoupivší do psího mozku zpracovávají na úrovni čichových signálů. Takže když zavelíte „místo“, do vstupu čichových jader přichází pravděpodobně něco jako vůně šamponu nebo zubní pasty. Známé „pašák“ nebo „hodnej pes“ se analyzuje jako několik týdnů stará leklá ryba a pokud jde o „přines“, víme, že je to směs hlíny, pomočené trávy a steaku, který jste právě poobědvali.

O bolesti se zmíníme až v příští kapitole, ale předem doporučujeme si nastudovat spisy Descartesovy.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Terkakoub - Pravda pravdoucí

7. 10. 2011 7:41

Nápad podívat se před začátkem pracovního dne na vaše stránky byl prostě skvělý, báječně jsem se pobavila, vystihli jste pravou podstatu psího smýšlení! :-D Ale bacha, aby se to Kvído nedozvěděl, nebo vás čeká strašlivá pomsta!!! :-DD Těším se na další pokračování! :-)